Robotíme a programujeme

Včera jsem navštívil inspirativní setkání Robotíme a programujeme na ZŠ Ludgeřovice a i když jsem se mohl kvůli pracovním a rodičovským povinostem zdržet jen chvilku bylo to super!

Na programu bylo seznámení s Ozoboty, Bee-bot, Dash, Micro:bit’em, Dot a Lego Wedo. Já jsem si na vlastní ruce stihnul osahat Ozoboty, zasoutěžit si s Micro:bit‚em a poslechnout si k čemu je užitečná programovatelná včelka Bee-bot a docela se mi to líbilo a trochu mi bylo líto, že jsem musel odejít před koncem a nestihnul jsem Lego Wedo – snad bude někdy v budoucnu šance to napravit.

Ozobot

Co se mi na Ozobotech líbilo

• Velikost – vejdou se do krabice od Marlenky (myslím, ve sladkostech se moc nevyznám).
• Snadnost programování a bezdrátový přenos instrukcí z ipadů do zařízení pomocí blikání.
• Jednoduchá „slovní zásoba“ barevných kódů, která se dá při troše snahy naučit i nazpaměť.
• Možnost tvorby kreativních „pracovních listů“ – konkrétně jsme programovali, aby robůtek správně „navštívil“ prezidenty, dle roků jejich působení na hradě.

Co se mi na Ozobotech moc nelíbilo

• Přesnost sledování čáry (hodně záleží na tom jak je čára nakreslena).
• Rozpoznávání barevných kódů pro zadávání instrukcí (odhadem tak 70%).
• Krok robota jen jako abstraktní pojem, kde není jasné co krok vlastně znamená (cm? 5cm?…). (cca 1cm a dá se nastavit v OzoBlockly).
• Ovládaní pomoci malého tlačítka na straně ozobota (zmáčknout tlačítko 2x rychle po sobě a docílit toho aby robůtek jel rovně byla asi ta největší výzva).
• Cena (1800 Kč / Kus 1690 Kč / Kus; pro školy lze údajně domluvit slevu).

Kdyby byl robůtek za tu cenu přesnější v rozpoznávaní příkazů a jezdil rovně vůbec bych se nezlobil… ale to jsou snad jen dětské nemoci, které autoři vychytají v nějaké další verzi. Nebo měl možná robot trému, je to taky jen bytost z čipů a drátků, tak se to může stát 🙂

Update: Hanka Šandová v komentáři doplnila a vysvětlila některé z uvedených nevýhod.

Soutěž s Micro:bit

Měli jsme možnost si zasoutěžit s Micro:bit’em, kdy se využívalo fyziky resp. elektrického obvodu k průchodu „bludištěm“ z ohýbaného drátu a očkem z měděného drátu. Když se měděná smyčka s elektrickým obvodem dotkla druhého drátu, tak se započítal trestný bod.

Pokud tohle zvládli naprogramovat žáci, tak je to fakt dobrá práce a myslím že na školním vánočním večírku to bude mít úspěch. Ještě by to mohlo probíjet při tresném bodu, ale to se určitě vychytá v dalších verzích 🙂

K Micro:bit’u byla vydána pěkná anglická kniha Micro:bit in Wonderland  (stihl jsem si ji jen v rychlosti prolistovat, ale na první pohled vypadá opravdu pěkně – jak obsahově, tak designově), ve které jsou popsané aktivity, které se vztahují k dobrodružství Alenky v říši divů a lze jí využít jako manuál pro činnosti do různých předmětů.

Včelka Bee-bot

Pěkná hračka, která se „programuje“ tlačítky, které má včelka na zádech. Pro smysluplné fungování musíte vyrobit „herní plán“, po kterém bude jezdit a plnit úkoly, které si vymyslíte. Představivosti se meze nekladou a v Ludgeřovicích si ušili průhledné hrací pole, ve kterém lze měnit kartičky a můžou vymýšlet různé varianty pexesa, hledání obrázků apod. Největším limitem bude asi cena, kdy 2500 Kč za takovou „hračku“ bude asi pro školy docela překážka.

Po včelce jsem musel i já letět pracovně zpět do Ostravy, ani jsem se nestihl rozloučit – takže jestli to čtou kolegové a kolegyně od stolu, tak mávám a děkuji za pěkné a opravdu inspirativní setkání 🙂 Díky!

PS: Pokud jste na akci byli také a chcete článek doplnit o věci, které mi unikly, tak napiště komentář, nebo mě kontaktujte.